"Já si dříve myslel, že vytrvalostní sport je tak ze 60 % o fyzičce a ze 40 % o psychice. Pak s projížděním trasy Tour de France jsem pochopil, že to je tak 50/50. No a teď? Myslím, že v závodní ultra cyklistice to je 60/40 pro nastaveni mysli."

THE TRANSCONTINENTAL RACE 2026 – report z přípravy (1/4)

Loni jsem si na tomto parádním závodě, který jsem si instantně oblíbil, odškrtnul soutěžní debut mezi ultras a v porodních bolestech zapsal 48. místo. Tedy již zkušenější a po vydařeném nedávném Race Through Slovakia sebevědomější, jsem cítil dobrou formu a těšil se na tenhle delší a o poznání více vrchařský závod. Konkurence zde oproti "Slovensku"...

První závod této sezóny. Můj druhý ultra nonstop bez podpory vůbec. 1100 kilometrů a 15 000 výškových metrů. Tedy pevný start pro všech 78 účastníků se sedmou ranní druhé květnové soboty a cíl neznámo kdy – podle toho, jak promluví nohy. 6 povinných segmentů, zbytek itineráře ve vlastním scénáři. Vytrvalost a logistika. To je to, o co tady jde....

Report z přípravy – chladná část (1/3)

Víte, v Brně je dobře. Totiž dobře je spodní hranice toho, jak v něm lze být, jelikož zpravidla v něm je skvěle, ba až na výsost skvěle. Jdou v něm trávit dnové bez hodinek, lze zažít mnohé. K dobrému člověku to není nikdy daleko, k dobrému soustu i lokům věru ještě blíže. Kulturu netřeba hledat, ona si jedince...

O existenci cyklistických ultramaratonů jsem samozřejmě měl povědomí. Nějakou zvláštní pozornost jsem jim však nikdy nevěnoval. A sice ze dvou důvodů. Jednak jsem odjakživa choval obrovský respekt k takovýmto akcím, kdy jsem jako poměrně soudný člověk věděl, co takové závody obnášejí za požadavky ohledně vybudované kondice a houževnatosti, a jednak...

Paříž–Roubaix, ikonický jednorázový závod, jeden ze dvou nejslavnějších, které existují. Tradice od roku 1896. Druhá dubnová neděle každoročně přilepí k obrazovkám televizních přijímačů desítky a stovky tisíc lidí. Samotná esence cyklistiky. L'Enfer du Nord.

Jej, to se mně ulevilo. Dělám dnes kurýra. Dostal jsem objednávku – dovézt láhev tvrdého do bordelu.

Je mně 29,9 let, rekapituluju život. Na stole prázdná krabička od sirek, svíčka slábne, deska už dohrála. Smířeně čistím své nejlepší šaty, mlčky zavírám a lepím krabice, třídím vzpomínky. Proč nikdo nevaroval? Totiž – že od 18 do 25 je to pár měsíců. Není to fér. Měli to říct! Oni, vy. A že jak pochopím, od 25 do Konce zbyde...

Až na čtvrté akci autentického projíždění trasy nějaké aktuální Grand Tour jsem potkal někoho, kdy by realizoval stejný plán. A byla to vcelku zajímavá shoda okolností. Letošní Tour de France pro mě měla jisté specifikum. Protože jsem se na jednu sobotu otáčel domů na svatbu přátel, z logistických důvodů jsem celý druhý týden expedice posunul o...

Nechci říct, že jednou to muselo přijít, ale zkrátka přišlo to. Srážka s autem.

Na startu třetí Tour de France

Vzpomínka na dobu, co byla asi tak před deseti lety?

Je tomu několik málo let, počítám tak pět, šest. Bylo to období, kdy jsem jezdil vlakem takřka neustále. Praha, Pardubice, Třebová, Ostrava... Tam a zpět. Měla to být vcelku běžná jízda. Jel jsem brzy ráno z Prahy. Jestli si to dobře pamatuju, tak jsem někde trajdal nočním městem či co a pak jel někdy v pět ráno prvním spojem na...

Na různá města míváme různé vzpomínky. Tak to je v pořádku, tak to má být. Někdy v člověku vyvstávají asociace rozličných pocitů z rozličných situací, jen když se daný název vysloví ve zcela běžné konverzaci jindy a jinde. Když padne Havlíčkův Brod, mám okamžitě jasno a jsem hned zpátky.

Jestliže závod Paříž–Roubaix považuju za esenci cyklistiky, tak Arenberský les považuju za esenci samotné královny klasik. Ačkoliv mám osobně z oněch slavných kostkovaných sektorů nejraději Carrefour de l'Arbre, protože na něm se v závodě rozhoduje, tak Arenberský les je zkrátka ikona a symbol. A to i přesto, že se na něm Roubaix 90 kilometrů před...

A mám rád kina. Jako ty baráky. Zejména pak kina jednosálová, kde lidičky tak nějak přijdou se stejným naladěním na stejný zájem, na jeden konkrétní film na dané místo v daný čas. Sejdou se a sdílejí to. Sdílejí ve smyslu opravdu sdílejí. Vezmou si s sebou do sálu pivišťáka nebo kafčáka (což ani hloupě nekřoupe, ani není dražší než...

Několik zápisků z kouska života