O existenci cyklistických ultramaratonů jsem samozřejmě měl povědomí. Nějakou zvláštní pozornost jsem jim však nikdy nevěnoval. A sice ze dvou důvodů. Jednak jsem odjakživa choval obrovský respekt k takovýmto akcím, kdy jsem jako poměrně soudný člověk věděl, co takové závody obnášejí za požadavky ohledně vybudované kondice a houževnatosti, a jednak...

Paříž–Roubaix, ikonický jednorázový závod, jeden ze dvou nejslavnějších, které existují. Tradice od roku 1896. Druhá dubnová neděle každoročně přilepí k obrazovkám televizních přijímačů desítky a stovky tisíc lidí. Samotná esence cyklistiky. L'Enfer du Nord.

Jej, to se mně ulevilo. Dělám dnes kurýra. Dostal jsem objednávku – dovézt láhev tvrdého do bordelu.

Je mně 29,9 let, rekapituluju život. Na stole prázdná krabička od sirek, svíčka slábne, deska už dohrála. Smířeně čistím své nejlepší šaty, mlčky zavírám a lepím krabice, třídím vzpomínky. Proč nikdo nevaroval? Totiž – že od 18 do 25 je to pár měsíců. Není to fér. Měli to říct! Oni, vy. A že jak pochopím, od 25 do Konce zbyde...

Až na čtvrté akci autentického projíždění trasy nějaké aktuální Grand Tour jsem potkal někoho, kdy by realizoval stejný plán. A byla to vcelku zajímavá shoda okolností. Letošní Tour de France pro mě měla jisté specifikum. Protože jsem se na jednu sobotu otáčel domů na svatbu přátel, z logistických důvodů jsem celý druhý týden expedice posunul o...

Nechci říct, že jednou to muselo přijít, ale zkrátka přišlo to. Srážka s autem.

Na startu třetí Tour de France

Vzpomínka na dobu, co byla asi tak před deseti lety?

Je tomu několik málo let, počítám tak pět, šest. Bylo to období, kdy jsem jezdil vlakem takřka neustále. Praha, Pardubice, Třebová, Ostrava... Tam a zpět. Měla to být vcelku běžná jízda. Jel jsem brzy ráno z Prahy. Jestli si to dobře pamatuju, tak jsem někde trajdal nočním městem či co a pak jel někdy v pět ráno prvním spojem na...

Na různá města míváme různé vzpomínky. Tak to je v pořádku, tak to má být. Někdy v člověku vyvstávají asociace rozličných pocitů z rozličných situací, jen když se daný název vysloví ve zcela běžné konverzaci jindy a jinde. Když padne Havlíčkův Brod, mám okamžitě jasno a jsem hned zpátky.

Jestliže závod Paříž–Roubaix považuju za esenci cyklistiky, tak Arenberský les považuju za esenci samotné královny klasik. Ačkoliv mám osobně z oněch slavných kostkovaných sektorů nejraději Carrefour de l'Arbre, protože na něm se v závodě rozhoduje, tak Arenberský les je zkrátka ikona a symbol. A to i přesto, že se na něm Roubaix 90 kilometrů před...

A mám rád kina. Jako ty baráky. Zejména pak kina jednosálová, kde lidičky tak nějak přijdou se stejným naladěním na stejný zájem, na jeden konkrétní film na dané místo v daný čas. Sejdou se a sdílejí to. Sdílejí ve smyslu opravdu sdílejí. Vezmou si s sebou do sálu pivišťáka nebo kafčáka (což ani hloupě nekřoupe, ani není dražší než...

Několik zápisků z kouska života

Tohle jsem vůbec nijak neplánoval a přišel k tomu díky shodě pár náhod a škrtů v diáři, leč – stalo se.

Příprava na Tour de France 2023 stála celkem za pendrek, i když – jak se to vezme. Loni v cíli Gira d´Italia jsem si polodobrovolně nechal ukrást kolo-vrak. Nenapadlo mě ale, že se od té chvíle na kolo neposadím rok. To je trochu dost dlouho. Z rozličných důvodů jsem se odloučil nejen s cyklistkou, ale tak nějak se sportem obecně....

Až budu stár, počítám tak za mnoho let, možná o něco dříve, budu ji mít. Tak, jak ji již nyní nosím ve své hlavě. Budu mít svou knihovnu. Bude to knihovna zcela dle gusta mého, každý detail bude hrát s druhým. (Tedy detaily ještě promyšlené nemám, to se dovyřeší časem.) Má knihovna bude plná knih. Bude úplně, zcela, natřískaně plná...

Zastávám názor, že jsou tím nejcennějším vlastnictvím, které ve svých životech máme.

Výškové profily mám hodně rád, je to koření silniční cyklistiky, vodítko k pochopení míry náročnosti tréninku či závodu. Mám obsedantní potřebu si je prohlížet a jízdu si vedením očí po jejich linii v hlavě představovat. Čím zubatější, tím "epičtější" (diagnóza: vrchař). Ze všech svých etapáků si je ručně vytvářím, abych měl patřičnou archivaci do...

Letos v červnu se rozhodla odejít do okresní až krajské fotbalové penze obranná opora našeho Sokolu Janov – Petr Johan. Víceméně stabilní člen základní sestavy posledních 15 let, současně správce našeho hřiště i trenér mládeže. Také muž, který neslyší na jméno Petr, protože pro všechny angažované Janováky je to jen a pouze Jožin. Hráč zpravidla s...