Náročnej den

Vzpomínka na dobu, co byla asi tak před deseti lety? 

"Mám za sebou náročnej den. Brzo ráno vstávám do práce – skládáme lešení, pak děláme fasádu. Je fakt klendra, prší, až leje, zebou mě prsty nahoře i dole. Teď do toho odskakuju na online výuku na laptop, nějak se snažim dělat víc věcí najednou, den má prostě málo hodin, život má moc málo let, nedá se jinak... Prostě jsem docela unavenej, asi chápeš. Dojedu domů, rozuměj na školní kolej, a koukám – novej e-mail. Píše se v něm, že se mám sebrat a nejlíp zejtra táhnout do prdele. Když teda nejsem z ciziny – cizinci zůstávaj. To bych mohl spát ve svý posteli i dál. Naštvalo mě to, co to má bejt? Ale řikám si, že dám sprchu, bude líp. – Covid ve zprávách, covid v lednici, covid ve skříni. – Srovnávám si pod proudem myšlenky... a jo, jsem o něco klidnější. Ono je docela dost možný, že zejtra příjde třetině Slováků, co jsou Brně (druhá je v Londýně, třetí na Slovensku), mail, že se maj taky sebrat a nejlíp pozejtří táhnout do prdele. Že vlastně Češi zůstávaj. Čekám cokoliv. Mně by mohl přijít mail, že to ze včera neplatí – a že dalších čtrnáct dní se určitě nic měnit nebude. To je teď dost populární řikat. Třeba. Můj spolubydla je Slovák, tak jsem zvědavej, jestli se tady pátku dožije on, já, oba, nebo nikdo. Spíš oba, ale asi s tim, že já bych měl brzo táhnout do prdele. Náročnej den, náročnej. Jenom deset minut ve sprše bylo normálním kusem dne. – Řekni dobrou noc, Kevine. – Dobrou noc, Kevine." 

– 2020