Merci MERCI LE TOUR tour

cca 15 min

Mám rád kino. Jako takové. 

A mám rád kina. Jako ty baráky. Zejména pak kina jednosálová, kde lidičky tak nějak přijdou se stejným naladěním na stejný zájem, na jeden konkrétní film na dané místo v daný čas. Sejdou se a sdílejí to. Sdílejí ve smyslu opravdu sdílejí. Vezmou si s sebou do sálu pivišťáka nebo kafčáka (což ani hloupě nekřoupe, ani není dražší než film) a jsou v pohodě.  

A vlastně jsem vždycky chtěl vytvářet něco, za čím by ty lidičky mohli z plezíru přijít.

Jakožto zastánce toho, že jedinec by měl rozvíjet zejména své silné stránky, nezbývalo mi jinak, než postavit se výzvě obstát v oboru cyklistickém a pokusit se film vytvořit v něm.

Pár videovýstupů z cest po naší zemičce už jsem v porodních bolestech nauky střihu vypotil, ale až snímek o projetí trasy Staré dámy považuju za zcela důstojný. Do té míry důstojný, že už jsem se ho rozhodl nabízet veřejnosti v kinech napříč Českou republikou.   

3/12/2022 Janov, KD Rychta

První projekce byla domácí, v kulturáku v mém Janově. Taková má už skoro tradiční radost a sázka na jakousi jistotu, že divák dorazí. Protože mě zná. Protože zná autora osobně. 

25/1/2023 Brno, Kino Art

Ale na většině dalších projekcí už mě nikdo neznal. Lidi už měli do kinosálu dorazit ne proto, že znají Michala, ale proto, že znají Tour. Že je zaujal nabízený obsah jako takový. A z toho jsem měl motýly v břiše, poněvadž nabídka čehokoliv alternativního, a hlavně profesionálně zpracovaného je veliká.

Ale naštěstí lidé přicházeli. Nezůstával jsem v sále "po gongu" sám. Přicházeli sice ve skromnějších počtech (což jsem trochu čekal), ale odcházeli v globálu velice spokojení, někdy až nadšení (což jsem v takové míře nečekal, byť si přál).

13/2/2023 Hradec Králové, Bio Central

Před samotnou projekcí jsem míval úvodní slovo. Pár slov o tom, jak to s cyklistikou mám, co je akce jménem Tour de France zač a pár slov o tvorbě promítaného díla uměleckého. Nejprve jsem si psal osnovy, ale pak jsem stejně vždycky říkal všechno jinak, tak jsem se na to vykašlal. 

3/3/2023 Světlá nad Sázavou, KyTICe

Výběr míst nebyl náhodný. V některých městech jsem měl známé, k některým městům mám osobní vztah, takže jsem považoval za morální povinnost do místa přivést kus sebe sama a otisknout ho do kulturní scény, a v některých městech – a to bylo vlastně nejdůležitější – zkrátka kinaři byli vstřícní k mé nabídce a natažené pravici. 

5/3/2023 Karlovy Vary, Drahomíra

Několik dní před projekcí jsem do místa jezdíval a rozdával do lidu letáky. Tu a tam nalepil plakát. Kontaktní kampaň, bejby.  

9/3/2023 Frýdlant nad Ostravicí, Kulturní centrum

Pravdou je, že několikrát jsem měl opravdu hezký pocit zadostiučinění. Že dělám něco, co mě naplňuje, že to je nějak vidět. A že dělám to umčo! Důstojně.

A hlavně že jsem vytvořil něco, co po mně zůstane, až to tady budu mít podtržené a sečtené.

15/3/2023 Prostějov, Metro 70 

Velká zkušenost pro mě byla v komunikaci s institucemi a v domlouvání podmínek. Některá kina to měla ve formátu nájem pro ně a vstupné pro mě, některá to se mnou spolupořádala a vstup jsme si dělili, některá byla ráda, že se děje kultura a měl jsem předem danou provizi nebo vstupné do náruče. Ve finále projekce samy sebe finančně utáhly a toho si velice považuju a beru to jako povedený první krok na této kinařské pěšině. Původně jsem si řekl, že do toho třeba třicetník nasypu (nájmy, propagace, cestování, ušlý zisk...) a budu mít zážitek, ale nakonec jsem do toho dal asi čtyřicetník a asi čtyřicetník se mi vrátil. Moc prima. Je "to" žijící a má to dobrou šanci. Je jen na mně, jak moc to budu chtít posouvat a lepšit dál.  

22/3/2023 Liberec, Varšava

Mmmm. Liberec. Moje příští destinace (o tom zase někdy jiný článek, jistě). Kino Varšava je nejhezčí promítací prostor, co jsem kdy navštívil. Moc super. Z toho jsem měl zimomriavky skoro. Dojeďte tam. Toto byla vážně velká čest. 

13/4/2023 Lomnice nad Popelkou, Kino Lomnice nad Popelkou

Chichi, Lomnice. Krásný čas jsem zde strávil. Podkrkonoší ve své velké parádě, prima lidi, prima čas. Ta retka jsem sice v noci po projekci v jedné knajpě získal, ale následně nepoužil, nebojte, Pivo prima – dárek od milé kinařky.

Toto byla asi nejhezčí akce z túry. Kino super, lidi super, město super. V jedné hospůdce byla v noci totálně na šrot servírka, hráli jsme karty, byla kopa srandy. 

20/4/2023 Boskovice, Kino Boskovice 

Jak vysvitlo jarní slunce, už jsem cítil, že je čas to zabalit a vyčkat podzimu. Lidi už chtěli chodit na zahrádky, ne do temných místností.  

10/5/2023 Ústí nad Orlicí, Roškotovo divadlo (školní projekce)

Školní projekce. Velká paráda. Osmáci a deváťáci. Miluju tu upřímnost těchhle puberťáků. Dva típci to regulérně zapíchli (a lá "To je voser, ty vole, ať už je pátek").

Zase jsem nějak nestíhal, nechápu, tak jsem nestihl udělat cunzurovanou školní variantu. Je tam jedno slovo nemyté, nečesané. Čili věta v čisté bolesti z posledních sil "Do píče, to je prudký" slavila úspěch. Padla v 17. etapě a protentokrát si žila svůj život až do 18. etapy.

Naopak výrok "Já nejsem blázen, blázen bych byl, kdybych seděl doma na gauči a čekal, až mi bude čtyřicet" tentokrát nezafungoval. Většinou se půlka diváků nahlas zasměje a druhá půlka, co se najde, sjede po bedrech v tichosti až pod sedačku před sebou. Tady to ale bylo nad jejich vnímání, to pochopí až tak za tři, pět let. Snad.

Na každý pád se jim jako celku moc líbilo, dvakrát zatleskali, hezky se na konci ptali. Jeden klučina se rovnou ptal na "dvojku". Paní učitelka už pak musela říct, že je čas jít zpátky na adresu.

Pak jsme se ještě loučili před kinem a padlo konečně očekávané: "Bylo to super, nemuseli jsme se učit." Tak pravil jeden hoch s úsměvem. Což jsem si moc přál slyšet. Můžu si v životě odškrtnout další bod – být Ten, kvůli kterému se děcka těší na všední den na osmou na ráno.

PS: učili se, jen o tom nevědí, podprahově (vůle, cíl, houževnatost).   

10/5/2023 Ústí nad Orlicí, Roškotovo divadlo 

Celkem proběhlo 13 projekcí, film zhlédlo cca 400 diváků. Když teď odmyslím 2 školní projekce, kde jsem si plácl s institutem, tak cca 200 lidí mi dalo svůj životní čas a přišlo ze své pohnutky do kina zhlédnout toto dílko. A většinou diváci odcházeli s velkou spokojeností, což mě hřeje na duši.

200. Děkuji.

17/10/2023 Litomyšl, Gymnázium Aloise Jiráska (školní projekce)

Uzavřel jsem túru projekcí na svém gymplu. Po 9 letech od absolvování se mi snad povedlo do auly, kam jsem sám chodil na přednášky "velkých dospělých", přinést něco hodnotného pro dospívající lidi. Myslím, že jest možné si z toho cosi vzít.

O pár týdnů později se na gymnáziu konal tradiční Charitativní den. Ve škole jsou pro návštěvníky krom mnoha dalšího vždy přichystány i tematické kavárny. Příhodně jsem vstoupil do té francouzské, že si dám šálek. Přistoupil jsem blíž k pultu a tu mě spatřila jakási slečna. Spontánně z ní ve zlomku sekundy po prudkém nádechu vyšlo polozastřeným hlasem: "Jéé, to je Tour de Fra... nce".

"Ano, ano, to je pan Tour de France, A dá si cappuccino," děl jsem já a mile pobaveně se usmál pod imaginární vous.

Prima ukončení tohoto projektu. Vlastně bych si to sám předem sympatičtěji nenačrtnul. Tečka. Merci.