Vuelta a España 2025

cca 1,5 hod

Report z přípravy – chladná část (1/3)

"Než trochu přiblížím probíhající trénink na vrchol letošní sezony, začnu pár slovy o Vueltě samotné.

Dlouho jsem se jí vyhýbal. A to nikoliv z nezájmu, nýbrž z respektu. Myslím, že principiálně je pro mě ze všech tří Grand Tours s mým batůžkovým, osamoceným stylem nejnáročnější ke zdolání. Vuelta je sice taková ta třetí vzadu, ale: 1) zpravidla bývá nejvíce vrchařsky náročná, 2) ve Španělsku v létě bývají velikánská vedra, 3) mám dojem, že se tam nejvíce času ze všech tří GT jezdí někde v polích mimo civilizaci. Kombinace těchhle 3 faktorů ve mně vždy vyvolávala velký respekt a první pokus na objetí trasy jsem proto nechtěl uspěchat.

Letos to však přijde. Jednak už mám 4 velké cesty za sebou, takže vím co a jak, chci se od francouzských etap posunout do nového prostředí, poněvadž cítím jistou stagnaci, zevšednění a pro tuhle chvíli nasycení Tour de France, a hlavně mě velmi nahrává španělský itinerář. Trasa letošní Vuelty totiž tentokrát takřka vynechá ten rozpálený jih, většina etap je severně od Madridu v místech, kde je podnebí hodně ovlivněno Atlantikem. Takovou příležitostí nemůžu pohrdnout.

Tedy k přípravě. Celkem pravidelně už zase (po pár zvláštních letech) sportuju neustále, ale řekněme, že cíleně, systematicky na Vueltu, jsem přípravu začal 1. ledna. Start je 23. srpna, čili tréninkový proces obsáhne 34 týdnů. Stanovil jsem si, že za tohle období chci najezdit 10 tisíc přípravných kilometrů. Zdá se mi to jako vhodná dotace pro důstojnou přípravu a získání pocitu, že jsem konečně adekvátně připravený tak, jak bych si přál.

Víte, na předchozích Grand Tours jsem tento pocit neměl. Vždy jsem do první etapy vstupoval s pocitem, že jsem daleko za svými možnostmi a poslední etapu jsem zakončoval s pocitem, že jsem to zajel daleko za svým potenciálem. A bylo to zapříčiněno tím, že ona tolik důležitá příprava – prostě nebyla dobře provedená. Ať už dlouhodobá, nebo závěrečná. Na Tour 2020 jsem měl kvalitně natrénováno, ale vstoupil jsem do ní s naprosto brutálním spánkovým deficitem, protože mě tehdy zaskočila až taková náročnost logistiky. Na Giro 2022 jsem měl natrénováno zoufale málo, to byla z mé strany čirá drzost stoupnout si na start. Tour 2023 a 2024 jsem jel s 10–15kilovou nadváhou, což se zcela vylučuje s jakoukoliv performancí na hranici vlastních možností a schopností.

Všechny cesty jsem zvládl a jsem za to se vší pokorou moc rád, protože vím, že to je velký výkon, ale asi chápete, že tyhle výše zmíněné okolnosti mě strašně užírají. Tentokrát to už musí být jinak a jsem moc spokojen, že věci směřují k tomu, abych v srpnu stál na lajně v top kondici. Dávám si záležet a dílo se zatím daří.

Právě skončil 12. týden, tedy jsem cca na konci první třetiny a chci se trochu ohlédnout. Tréninkový blok jsem tento víkend zakončil a jaro uvítal 2 dvoustovkami ve dvou dnech, což je solidní a pokročilá tréninková dávka a přijde mi to vlastně jako dobrý předěl v rámci přípravy mezi fází 1 a fází 2. V lednu a únoru jsem toho hodně najezdil v teplotách od -5 do 5 stupňů Celsia, takže tělo dostávalo dobré dávky diskomfortu. Vuelta sice bude v létě, ale je důležité uvést, že v rámci celé této přípravy je tu ještě něco jako "podpříprava", a sice trénink směřující k vrcholu první části sezóny – amatérské verzi Paříž–Roubaix, vůbec nejslavnějšího jednorázového závodu. Tam se mi návyk na marast může hodit.

Nicméně aby padlo nějaké číslo – od začátku roku ke dnešnímu dni tedy mám absolvováno 45 cyklistických tréninků v podobě 3 349 kilometrů (74 km/trénink). Kopce zatím vůbec netrénuju, na to přijde čas ve fázi 2, doteď bylo zásadní udělat hlavně nějaký základní objem, na kterém se bude dát smysluplně stavět.

Naprosto zásadním prvkem je to, že jsem skloubil trénink s prací. Upřímně, sám sebe nechápu, proč jsem do tohoto formátu nešel už dávno. Zhruba polovinu příjmů si od podzimu obstarávám kurýrstvím, rozvozem jídla na kole, a ta smršť efektivnosti je úplně brutální. Proč až teď? Peníze jsou samozřejmě klíčovou součástí procesu, jako u všeho. Roční cyklus ohledně jedné Grand Tour je 150 000 Kč+ (příprava fyzická a technická + samotné provedení cesty), tedy je nutné na finanční zajištění dost intenzivně myslet. V situaci, kdy nemusím řešit práci a pak trénink, ale jedu na vlně práce = trénink, jsem ohledně budování kondice úplně někde jinde, než jsem kdy dřív byl. To mně umožňuje úplně v pohodě dělat plnohodnotných třeba 25 tréninků do měsíce, navíc bez omezování na spánku či volném čase, a tím pádem trénovat tak, jak se sluší a patří. Adekvátně vzhledem k velikosti úkolu.

Kromě kola mám v přípravě i běh a plavání, což jsou dobré prvky pro rozbití stereotypu, respektive pro kompenzaci.

Popravdě jsem v lehkém nadšení, že to konečně šlape, kilometry se střádají, nohy poslouchají, tělo funguje a zlepšuje se. Jediné, co mě zatím v dobře rozjeté přípravě trochu zneklidňuje, je hmotnost. Ano, daří se mně shazovat zbytečné sádlo, ale asi ne tolik, jak bych si představoval. Doby, kdy jsem chmury a běsi ubíjel katastrofální spánkovou hygienou a skoro obdivuhodným množstvím Coca Coly a Red Bullu, už jsou naštěstí pryč, ale pořád to sádlo nespaluju dostatečně. Vlastně použít 3,5 tisíce km pro odmazání 3 kg není vůbec dobrý poměr, na tom musím ve fázi 2 hodně zapracovat. Bude to chtít více vůle. Časy, kdy jsem nepřibral ani kilo, ať jsem sežral, co jsem sežral, jsou už pouhou vzpomínkou. Můj organismus má už úplně jinou aktualizaci softwaru než v osmnácti. Rychlý metabolismus opustil chat. Každé kilo dolů je těžší a těžší dostat."

5 měsíců do startu

Report z přípravy – zásadní část (2/3)

"Ze 34 týdnů přípravy mám za sebou 25, skončilo období nejdůležitějších objemů. Trénink hodnotím znamenitě, už teď jsem překonal 10 000 kilometrů, které jsem si na začátku roku stanovil jako cíl, a stále mám k dispozici více než 2 měsíce k budování výkonnosti. Nicméně stojím nohama na zemi a příliš mě to nevzrušuje – ultimátní kvalita přípravy je pro Vueltu nikoliv výhodou, ale první podmínkou proveditelnosti. Tedy spíše jsem příjemně rád, že jsem nic nepodělal nebo nejsem ve skluzu, než že bych si výskal. Mám nájezd na svou první 20tisícovou sezónu. Což s sebou však nese i velkou míru zodpovědnosti vůči vlastnímu tělu. Dříve jsem na takové soustavné týdenní a měsíční dávky zdaleka nebyl zvyklý, nesmím strhnout závit. Musím tělu dát možnost toto celé akceptovat. Regenerace je plnohodnotnou součástí tréninku, a pokud takto razantně zvyšuju tréninkové dávky, úměrně tomu musím zvýšit i kvalitu regeneračních procesů, ať už jde o spánek, masáže, bazén, či kompenzační cvičení nebo jiné sporty s jiným způsobem zapojení svalových skupin. Proto se nyní příprava v poslední fázi překlene spíš do podoby udržování dobrého rozpoložení a ladění formy než do hltání objemů jako doposud. To poslední, co chci, je zdravotní problém z přetrénování, ať už chronický, nebo akutní."

2 měsíce do startu

Report z přípravy – udržovací část (3/3)

"V posledních 2 měsících jsem z tréninku ubral možná až moc. Ale i když jsem lehce zanedbával tréninkový plán a těžce pokračoval v příjmu kcal, a tedy cosik nabral, žíly mi to netrhá. Důležité je, že mi odeznělo brnění v ruce při delších jízdách, které s přelomem jara a léta nezváno přišlo. V červenci jsem dokonce 2 týdny takřka netrénoval, jen se věnoval zahálce. Ačkoliv cítím, že jsem se mohl dostat na lepší výslednou kondici, závěrečné povolení vnímám jako bezpečný a správný krok.

Přípravu na Vueltu sice dokumentuju od 1. ledna, ale pravda je taková, že jedu bomby už od poloviny října. Pokud bych si teď nezvolnil, reálně bych na konci Vuelty završil 11 měsíců nonstop v nadstandardním nasazení. A to se mi zdá skokově moc. Však tělu podle ruky taky. Příští rok třeba ano, tentokrát raději ještě ne. Celý život mě vytrvalostní sport učí, že dobrých výsledků se dosahuje jen a pouze plynule a s dlouhodobou trpělivostí, takže si teď rozhodně nepřetáhnu hloupě strunu. Už jen dosavadní letošní progres mi přijde jako hodně zajímavý a v příštích 3 týdnech si zatraceně máknu, takže… vše ok.

V rámci letošní přípravy na Vueltu od 1. 1. jsem tedy vstřebal poctivých cyklistických 11 885 km, což o dost předčilo optimistický 10tisícový cíl. V běhu jsem si taky lebedil, cílených 300 km jsem nestihl vlastně jen proto, že v posledních dnech už jsem čistě pragmaticky nechtěl riskovat natažení lýtka, což se tu a tam může stát jak nic a zpravidla si to žádá tak týden klidu, což by mi nyní pode mnou podřezalo větev.

Plavání mě mrzí. Dal jsem třetinu předsevzatého (22 km), tady pro sebe nemám omluvu. Už jen z principu perfektního kompenzačního sportu pro cyklistu.

Hmotnost jsem začal snižovat dobře (aby taky ne z výchozího stavu), ale moje schopnost přestat žrát a lemcat, pokud uberu na pohybové aktivitě, je bohužel zoufale katastrofální. Ale moc to neřeším. Vím, že na Vueltě několik kilo shodím a dostanu se konečně po mnoha letech na přijatelnou výchozí hodnotu pro příští cíle. Začnu se 72 kily."

1 den do startu

Na startu Vuelty

"Pátá Grand Tour, první Veulta. Myslím, že následující tři týdny budou zase zajímavé. Chybí mi ten pocit motýlů v břiše, ty časy už jsou pryč, ale stejně se těším jako na předchozí cesty. Na spoustu náročných situací a nejlepší možné kondiční soustředění."

(české titulky k dispozici na kliknutí) 

V polovině Vuelty

"První den volna mně vyšel nezvykle až po 10 etapách. Zažívám teď zajímavý aha moment, když poprvé vidím, jaké to je přijet na Grand Tour skutečně adekvátně připravený. Na pátý pokus. Nechci tvrdit, že je to lambáda, pořád je to nádeničina, ale s úplně jinou příchutí. Totiž vysoce kvalitně-pohodovou. Po půlce vůbec nemám pocit, že je to půlka, nohy se zatím k povelům 8 až 12 hodin denně točit nijak nevyjadřují. Prostě fungují v denních cyklech bez kumulované únavy tak, jak mají, přes noc regenerují do plné zelené. Každý den končím ve stavu takřka jako po jakémkoliv jiném dlouhém tréninku během roku.

První tři dny v Itálii byly vyloženě skvělé, čtvrtý den s horským přejezdem do Francie vlastně taky. Col du Lautaret jsem loni vyjel za 1:13 hod., tentokrát za 56 min. Me gusta.

Zatím největší problém jsem zaznamenal při transferu z Francie do Španělska, kdy jsem si velice hloupě nechal ujet vlak. Bože ty telefony... tak TGV za 64 € o dvě hodiny později znovu a lépe. Michale, bože... 

Hodnotím zatím A-, parádní seznámení s Vueltou a těším se na další etapy. Brutální Angliru už za 3 dny!"

Na konci Vuelty

"Vuelty jsem se vždycky nejvíce obával, ale ve finále to byla rozhodně nejsnazší z těch 5 jednotlivých Grand Tours, jejichž trasu jsem projel. A to suverénně. Proč tomu tak je? No jednoznačně proto, že tahle akce mně poprvé reálně nezačala s prvním dnem závodu, ale 1. ledna daného roku.

Seděl jsem pod vrcholem posledního kopce a byl jsem takřka čerstvý, bez známek únavy a otisku čehokoliv, co se v posledních 3 týdnech odehrálo. Nechci tvrdit, že bych klidně pokračoval dál. Sice by to fyzicky krásně šlo, ale mentálně už se z 3týdenní bubliny určitě těším zpět do radostí a starostí vezdejších dní. Takže všeho tak akorát a zpátky do normálu. Ale skutečně můžu s klidem říct, že tyhle poslední 3 týdny z celkových 37 byly vlastně snadné. Snadné nebylo v zimě odjezdit 8hodinové tréninky v podmínkách, kdy mně v bidonu mrzla voda v led. Snadné nebylo to celé logisticky odrežírovat a finančně zabezpečit. Snadné nebylo se X měsíců koncentrovat na horizont někde v půlce září a pro něj trénovat 5 dní v týdnu. Pokud se toto povede – jakože se povedlo –, tak pak můžu tvrdit, že finálních 20 dní komfortního šlapání – bylo snadných.

Mám radost, že se to povedlo skoro na 100 %, celý cyklus byl v rámci možností perfektní. S dokončenou Vueltou se uzavřel kruh, nasazuji si klobouk, ukláním se a distingovaně se na nějaký čas z tohoto prostředí vytratím. Určitě ne ze sportovně-vytrvalostního, ale z tohoto expedičně-objížděcího. Myslím, že 5 akcí stačilo. Prozatím. Nyní nemám více chuti. Teď chci a budu hlavně závodit. Proti soupeřům. Už ne proti sobě."

Moje Vuelta a España 2025

21 etap – 3 552 km – 50 038 m

...

Giro d'Italia (2022)

Tour de France (2020, 2023, 2024)

Vuelta a España (2025)

...

1 nápad – 1 muž – 1 batoh – 1 srdce