Tour de France 2016

cca 25 min

14. července 2016

Nezapomenutelné momenty

Když mně od Karla, vedoucího našich cest za TdF, přistála do e-mailu nabídka na ročník 2016, skoro jsem nad načrtnutým programem zalapal po dechu. Psalo se v něm o návštěvě celkem 12 etap a třítýdenním křižování po jihovýchodní Francii. Účast jsem mu s vykřičníky potvrdil obratem.

8. etapa přes Col de Peyresourde

První pyrenejská etapa ročníku přinesla vcelku velké překvapení. Jeden z největších papírových favoritů na maillot jaune, Alberto Contador, od nejlepších odpadnul. Na vrcholu Peyresourdu, poslední vrchařské prémie dne, dost ztrácel. Stínoval ho jistě spokojeně Geraint Thomas z týmu největšího rivala.

Po etapě cestou do penzionu jsme museli přibrzdit kvůli volně se pasoucímu dobytku. To je v Pyrenejích celkem normální.

10. etapa z Escaldes-Engordany

Start etapy se uskutečnil v Andoře. Druhý den vedl celkovou klasifikaci Chris Froome, zde detail jeho luxusního Pinarella.

Jan Bárta měl úsměvný rozhovor s mými kolegy z výpravy. Bohužel se jim nepodařilo Honzu přesvědčit, aby hned z kraje etapy usiloval o naskočení do úniku.  

S vděčným mladým fanouškem se vyfotil mistr kostkovaných cest Sep Vanmarcke.  

Nadstandardní zájem fanoušků o jeho osobu je pro Thomase Voecklera vezdejším chlebem. Já teda mám ale oblíbenější závodníky...

Třeba Alejandra Valverdeho. Jeho výkonnost byla i v 36 letech stále obdivuhodná. V květnu toho roku dokončil Giro d'Italia na 3. místě a pak držel laťku vysoko i na Tour de France. 

Tom Dumoulin, dobový objev pro celková pořadí. Tenhle chlápek toho v kariéře měl vyhrát ještě dost.

To Haimar Zubeldia zažíval už její podzim.  

Slavnostní start dne v horách byl pro Marka Cavendishe na hodně dlouho poslední příležitostí prohodit pár slov s Froomem.

12. etapa na Mont Ventoux

Organizátoři zařadili etapu s cílem na legendárním Mont Ventoux do programu na francouzský národní svátek. Jenže tak, jako 14. července 1789 padla Bastila, 14. července 2016 padly i naděje všech fanoušků na atraktivní finish etapy na samotném vrcholu stoupání. Tentokrát se po úpravě na poslední chvíli končilo už o 6 km dříve než obvykle. 

Na vině byly povětrnostní podmínky, kdy čísla zněla údajně takto: rychlost větru 120 km/h a teplota vzduchu nepřekročila hranici 10 stupňů Celsia. Sám jsem k vrcholu pěšky zamířil a musím potvrdit, že podmínky to byly opravdu alarmující. Potkal jsem i pár odvážných cyklistů hobíků a některé z nich vítr doslova strhával z kol. 

Nedaleko vrcholu hory je postavený památník cyklisty Toma Simpsona, kterému se v roce 1967 stalo Ventoux osudným. Kombinace vedra, extrémního fyzického výkonu, dehydratace, alkoholu a amfetaminů byla pro Brita smrtelná.

Ne všichni přítomní byli jen pár minut před průjezdem prvních cyklistů v nervózně přešlapujících pozicích na silnici.

Závod přinesl vskutku zajímavou koncovku. Zde na první pozici jedoucí Serge Pauwels se v cíli musel sklonit před vítězným Thomasem De Gendtem.  

Větší diskuse ale rozpoutalo to, co se kilometr před cílem stalo mezi jezdci pro celkové pořadí. Frenetickými diváky ucpaná silnice byla příčinou karambolu mezi doprovodnou motorkou a třemi závodníky.

Nejvíce štěstí v neštěstí měl Bauke Mollema, jenž na kolo nasedl a rozjel se jako první. 

Vedoucí muž závodu zaplatil mnohem hůře. Motorka, která do něj zezadu najela, mu, jak si můžete povšimnout, porouchala kolo tak, že se na něm nedalo více jet. Týmové auto nebylo v dohledu, a tak se obhájce titulu po trati rozběhl po svých s kolem v ruce! Tenhle běh vstoupil nepopiratelně do historie.

I když šlo o dost infarktové závodní chvíle, chrisův týmový kolega Geraint Thomas po etapě sršel humorem. Prý očekával, že Christopher poběží dobře, jelikož se přece narodil v Keni.

Australan Richie Porte musel řešit "jen" spadlý řetěz.

Jury nakonec rozhodla tak, že Froome i Porte dostali stejný čas, jakého na pásce dosáhl Mollema. Zdůvodněním je zásah "vyšší moci" do závodu, což závodníci sami nemohli ovlivnit. Považuju to za citlivé řešení.

Roman Kreuziger se s těmi úplně nejlepšími do konce neudržel, ale o Top 10 bojoval stále srdnatě. Jeho manko na desátého Rodriguéze bylo po této etapě minuta. 

Zkušený Lucemburčan Fränk Schleck, který jel poslední Tour v životě. 

Fabian Cancellara si diváky pro jistotu usměrňoval gesty, po něm stoupal i Rohan Dennis.  

13. etapa do La Caverne du Pont-d'Arc

Ve 13. etapě byla na programu jízda proti chronometru na 37 km. Zvlněný profil trati dal ve výsledkové listině šanci vyniknout nejen kovaným časovkářům, ale také jezdcům pro celkové pořadí. Poslední čtyři kilometry patřily stoupání do La Caverne du Pont-d'Arc.

Jan Bárta (vpravo) znovu potvrdil svou pozici v širší světové časovkářské špičce. Do elitní desítky mu chybělo 7 sekund. 

Peter Sagan oblékal kombinézu s tradiční barvou...

Na 7. místě časovku dokončil Geraint Thomas. 

Velšan předjel i před ním startujícího Pierra Rollanda, který se umístil až na 68. pozici. 

Čtyřnásobný mistr světa v časovce Tony Martin.

14. etapa z Montélimaru

Před etapou byl hostem ve startovních prostorách Bernard Thévenet, vítěz Tour de France 1975 a 1977. Richie Porte se nechal vyfotit, což mě potěšilo. 

15. etapa přes Lacets du Grand Colombier

Po prémii mimořádné kategorie Grand Colombieru se sjíždělo do města Culoz. Ve skupině uprchlíků byl i Daniel Navarro, který si pro jednu ze zatáček vybral poněkud delší stopu než ostatní.

Za ním sjížděl třeba Jon Izagirre z Baskicka. 

Jakmile závodníci sjeli do zmíněného města Culoz, nabrali opačný směr a vraceli se zpět směrem na Grand Colombier. Poslední výšlap pak přeťala prémie Lacets du Grand Colombier a napojením na už absolvovaný sjezd závodníci uzavřeli okruh nad městem. 

Vítězství v etapě bral Kolumbijec Jarlinson Pantano. V úniku bojoval i Domenico Pozzovivo.

Wouter Poels, vítěz jarní klasiky Lutych-Bastoň-Lutych, odvedl kus poctivého řemesla pro svého lídra Chrise Frooma. Brit i po této etapě s přehledem držel žlutý trikot.

Geoffrey Soupe je velmi dobře zapamatovatelný cyklista. 

17. etapa do Finhaut-Emosson

Etapa se odjela celá ve Švýcarsku, cíl byl situovaný na vrcholu stoupání kousek od Lac d'Emosson. Autobusy jednotlivých týmů byly tentokrát odstaveny na poměrně atypickém parkovišti.

Obecně vzato se dá říct, že v cílovém prostoru nebylo místa příliš. Jedinečnou kulisu tohoto stoupání tvoří nejvyšší hora Evropy (?) Mont Blanc.

Pro etapové vítězství si dojel sólo talentovaný Tatar Ilnur Zakarin. 

To Alejandro Valverde nějaký čas ztratil. Chvíli před ním dojel Roman Kreuziger, který v tomto dost prudkém kopci nekoukal doleva doprava, ale jel si rovnoměrně své strojové tempo. 

Rovněž v řadách španělského Movistaru jedoucí Daniel Moreno.  

18. etapa ze Sallanches

Druhá časovka měla o dost jiné parametry než ta první. 17 kilometrů mezi Sallanches a Megéve končilo tvrdým stoupáním a čítalo 653 výškových metrů.

Alejandro Valverde byl před vypuštěním maximálně koncentrovaný. 

Objektivně nejlepší cyklista všech dob Eddy Merckx byl na první pohled mnohem uvolněnější. 

(jenom Lance Armstrong říká pravděpodobně nejlepší)

V centru dění samozřejmě nesměl chybět ředitel Tour de France Christian Prudhomme. Bauke Mollema měl před asi nejdůležitější časovkou v jeho kariéře. Doposud se držel na průběžném 2. místě.

Třetí od konce startoval Adam Yates, asi největší překvapení v celkovém pořadí. Ke koloritu Staré dámy nepochybně patří její nejslavnější fanoušek Didi Senft. U krajnice závodu se v převleku ďábla proprvé objevil v roce 1993.  

19. etapa do Saint-Gervais Mont Blanc

Etapové vítězství vybojoval u domácích fanoušků velmi populární Romain Bardet. V posledních etapách závodu byl v kopcích ohromně silný.

V úvodní, prudké části stoupání k sobě Fabio Aru měl Jakoba Fuglsanga a Diega Rosu. Mezi nimi se držel i Damiano Caruso z BMC. Roman Kreuziger bojoval jako vždy.

Etapu poznamenalo hodně pádů na kluzkých silnicích. V nejhorším stavu dokončil asi Pierre Rolland. Francouzský závodník ale rozhodně ze závodu odstoupit nehodlal. Nechtěl jít ani na rentgen, protože ho prostě nezajímalo, jestli ruku zlomenou má, nebo nemá.

Domenico Pozzovivo patří mezi nejmešní účastníky závodu, kamkoliv přijede.

Paolo Tiralongo platil za dlouholetého věrného pomocníka (italských) lídrů. 

20. etapa do Morzine

Ve velkém úniku se objevila zajímavá jména včetně dua Sagan–Kreuziger. Roman totiž věděl, že do elitní desítky se může dostat pomocí celodenní jízdy před pelotonem. Peter Sagan jel v kopcích pekelné tempo a měl lví podíl na tom, že únik vydržel až do konce.

Vítězem etapy se stal Španěl Jon Izaguirre z Movistaru.

Ještě nějakých 30 kilometrů před cílem byl Roman Kreuziger virtuálně druhým mužem celé Tour! Náskok uprchlíků byl ale nakonec přeci jen snížen. Po perfektním výkonu si Roman dojel pro 6. místo v etapě, dvě a půl minuty před lídry většiny ostatních stájí. Odměnou za odvahu mu byl konečný posun na 10. místo v celkové klasifikaci.

Letka Sky s přehledem kontrolovala čelo a Chrise Frooma dovezla k jeho třetí vyhrané Tour.  

Tour de France 2016 se do paměti všech zaujatých zapíše jako velmi vyrovnaná. Kromě prvního místa nebylo snad nic ani trochu jasné až do posledního dne. Roman, který první desítku uzavřel, ztratil na vítěze pouze 7 minut a 11 sekund. Pro představu – závodník s touto ztrátou by v předchozích ročnících skončil takto:

2015: 4. místo

2014: 2. místo

2013: 5. místo

2012: 4. místo