Renata Červenková, Pavel Kolář - Labyrint pohybu (2018)

Profesor Pavel Kolář je v povědomí veřejnosti synonymem pro špičkovou fyzioterapii. Dost možná ho znáte jako toho bezvlasého a skromně působícího pána menšího vzrůstu se zázračnýma rukama na lavičkách našich sportovních reprezentací, zejména té hokejové a tenisové. Nenechte se ale uvést v omyl, že toto je středobod jeho práce. Fyzioterapie u profi sportovců je jen mediálně viditelný vrchol ledovce, Pavel Kolář je mimořádně vzdělaný a všestranný doktor, který se primárně zaměřuje na rehabilitaci dětí s fyzickým postižením.

Kniha je vystavěna na dialogu novinářky, mimochodem zjevně sečtělé v tématu, a odborníka na slovo vzatého. Renata Červenková se ptá a ptá - jde o jeden dlouhatánský, systematicky uspořádaný rozhovor, který si v žádných novinách nebo na webu nepřečtete. Interview je vedeno takovým způsobem pokládání otázek, že Pavel Kolář je vybízen k neustálému smečování obrovského množství informací o fungování lidského těla. 

V úvodu knihy se seznamujeme se samotnou osobou profesora Koláře. Prozrazuje nám, kde vyrůstal, co studoval, jakému sportu se v mládí věnoval - proč už dnes nemůže - a samozřejmě nám zmapuje cestu své profesní dráhy od začátků až na výsluní.

Poté už se dostáváme k samotné fyzioterapii a rehabilitaci, zkrátka k labyrintu pohybu. Třeba k tomu, jaké by mělo být vhodné držení těla a jaké jsou v něm chybné stereotypy, které, nedělejme si falešné iluze, většina z nás má. Kolář vysvětluje, že na těle nic nefunguje samostatně a vše je spojeno v jeden celek - mimořádně složitý lidský organismus. Dobře se seznámíme s pojmem postura, což je stručně vyjádřeno držení těla v gravitačním poli. V postuře zkrátka neexistuje článek, který by nebyl nějak funkčně zapojený do celku. To je velmi důležité si uvědomit. Nechtějme prosím patřit k těm jedincům, kteří si myslí, že když mají někde zkrácený sval, tak to tolik nevadí, protože ty ostatní jsou určitě v pořádku.

Profesor Kolář nás zasvěcuje do prostředí někdy i pro odborníky překvapivých zjištění. Že pacienta někde něco bolí, ještě vůbec nemusí znamenat, že problém je právě v tom inkriminovaném místě, protože kámen úrazu je často tam, kde by ho neznalý nebo špatně informovaný vůbec nečekal. Rozhovor neopomíjí ani nastavení mysli, na které v léčbě velmi záleží - když dvěma pacientům podáte stejnou diagnózu jinak, i výsledný stav těch dvou bude pravděpodobně jiný.

Rozprava je nejčastěji směřována na rehabilitaci, čili nápravě problémů v těle, což je, jak jsem zmínil na začátku, hlavní náplň profesorovy práce. V souvislosti s tím dostáváme výklad i na téma růst a vývoj malých dětí, tedy skupiny, na kterou se dotazovaný specializuje.

Kniha je zpestřena i odkazy na spolupráci se známými jmény, ať už to je celá řada našich úspěšných olympioniků nebo třeba Václav Havel, v jehož lékařském konziliu Pavel Kolář stál. Velice zajímavá je například londýnská historka se zlatou skifařkou Mirkou Knapkovou. Žádné bulvární štěky ale nečekejte, tato knížka je ve veškerém svém obsahu vysoce seriózní, což ocení každý, komu není lhostejné povědomí o vlastní tělesné schránce.

Závěrem si dovoluji jen tak řečnicky vhodit do publika takovou tematickou otázku - kdo posiluje břicho, aby stabilizoval střed těla, který ho vlastně celé drží pohromadě? (neexistuje článek, který by nebyl funkčně zapojený do celku)