Race Through Poland 2026
20 min
Loni jsem si na tomto parádním závodě, který jsem si instantně oblíbil, odškrtnul soutěžní debut mezi ultras a v porodních bolestech zapsal 48. místo. Tedy již zkušenější a po vydařeném nedávném Race Through Slovakia sebevědomější, jsem cítil dobrou formu a těšil se na tenhle delší a o poznání více vrchařský závod. Konkurence zde oproti "Slovensku" byla větší, jde celkově o větší akci. Organizuje ji borec a sympaťák Pawel Pulawski, kápo v oboru. Osmý ročník závodu byl věnován Západním Karpatům.
Nonstop bez podpory, 1800 km, 27 000 m, 12 povinných segmentů, 70 soupeřů, 9 soupeřek
Start: čtvrtá květnová sobota v 5.00 hod.
Cíl: ???
Den -1
"Koho sledovat jako referenční body kvality? Loni třetí Tim De Witte mi vychází jako největší favorit. (Mimochodem borec už zapsal i podium na The Transcontinental Race, skutečná kvalita). Také startuje těsně druhý z nedávného Race Through Slovakia Michal Ozogán. Můj cíl je Top 10, přijmu Top 20."
Den 1
"Den 1, průběžně cca 18.–20. místo. Dobrý rozjezd, spokojenost s prací."
Den 2 & 3
"Den 2 & 3 – průběžně cca 15.–20. místo. Vedro."
Den 4
"Den 4 – průběžně 26. místo. Špatný den. Nejspíše jsem se stal vlastní obětí snahy o zlepšení. Nový, lehce jiný posed a nové tretry v kombinaci s extrémní intenzitou posledních dní a týdnů řekly své. Odneslo to (snad jen pro dnes) koleno. Každopádně nyní mi vzniká velká ztráta. Budu věřit, že kolenu delší spánek prospěje a zbytek závodu svižně dotáhnu. A když ne, tak aspoň dotáhnu. DNF u mého jména nebude. Nikdy. Na hezký výsledek v mých očích to už moc nevypadá, ale stát se ještě může mnohé. To ano. V mysli jsem dnes ale GC opustil. S jednou nohou uprostřed noci do lesa na gravelové úseky nejdu. Utnutí je namístě. Na sedmičku jdu na snídani, v klidu a dobře se najím (doufám, že nebude Snickers), pak si decentně odkašlu a pozvolna se odeberu to zkusit."
Den 5 & 6
"Den 5 & 6 – průběžně 30. místo. Blížím se k cíli, radost nemám. Bolavé koleno mi všechno zabilo."
Den 7
"Den 7 – v cíli 32. místo. Domnívám se, že si dám pivo."
🏁 Race Through Poland 2026 🏁
1849 km | 27 900 m | 6 dní 15 hodin 25 minut | 32. místo
Výsledek je zatím neoficiální, ještě nejsou započítány případné penalizace závodníků za porušení logistických pravidel. Ty už by ale neměly hrát větší roli než max jednotky míst nahoru či dolů.
Mé dojmy jsou vcelku ambivalentní. Závod se skvělou atmosférou, velice těžký, dokonalé výkonnostní soustředění, test vůle a limitů. Z toho jsem nadšen.
Na druhou stranu jsem doufal ve značně lepší umístění. A v tomhle ohledu cítím zklamání. Souvisí to s tím bodem "testu limitů". Vyhořel jsem na tom, co bylo ve sportu odjakživa mou silnou stránkou – optimální rozvržení sil.
Byl jsem příliš upjatý na Top 10 a bohužel jsem přepálil začátek. Udělal jsem zkraje:
najednou 363 km (4900 m) – 3 hodiny spánku – najednou 699 km (10 000 m) – 2,5 hodiny spánku...
A pak při dalším vyjetí přišla bolest v koleni. Tělo mi řeklo, že toto ne. Zatím ještě nejsem připravený na takováto sousta. Musel jsem povolit a zbytek závodu dojet v ekonomickém režimu bez zátěže na aparát. Nešlo o vážné zranění, ale byl to limit, který mě vyřadil z boje.
Nyní už je koleno ok, nic chronického, jen akutní stopka těla, které tu nálož neuregenerovalo.
Což je ale svým způsobem dobře – šlápnul jsem si lehce za hranici, lehce z svůj aktuální limit, a tedy vím, kde se nyní nachází. Díky tomu můžu lépe připravit taktiku na Transcontinental. Teď to beru s nadhledem a jako skvělou lekci na vysoké škole ultra racingu. Stále se učím, jsem pořád začátečník a takováto zpětná vazba je nesmírně důležitá.
Kdybych teď projel závodem hladce a prošlo mi to, pak bych to možná přepálil na Transcontinentalu – a to bych byl ultra na.. nahněvaný.
I tak jsem se tady oproti loňsku značně zlepšil a to mě těší. Růst je zřejmý.
Per aspera ad astra.
Závěrem bych bych se rád zmínil o 3 mužích. Race Through Poland 2026 vyhrál poměrně jednoznačně Belgičan Tim De Witte. Z průběžného reportování, fotografií, Live Timingu, tvrdých dat... obecně z celkového dojmu, kterým působil, mohu vyvodit, jak těžce na to tenhle chlápek má. Jednoznačně ve mně vyvolal mnoho nové motivace se pokusit zlepšit v této cyklistické disciplíně a někdy třeba být schopen se přiblížit té obdivuhodné jistotě, s jakou tenhle vrchařský závod zandal....
Vojta Jírovec měl neskutečnou smůlu. Ihned z kraje závodu, po 100 kilometrech, se dostal do technických problémů, které mu neumožňovaly na kole jet. Měl komplikovanou opravu defektu, když mu došel náhradní materiál a vypověděla službu hustilka. O víkendu a v místech vzhledem k závažnosti problému bez odpovídající občanské vybavenosti se dostal do katastrofální situace. Princip bezpodporového závodu samozřejmě vylučoval pomoc od jakéhokoliv jiného závodníka či jakékoliv osoby zvenčí.
Vojta tak musel v sobotu odpoledne dojet vlakem do Popradu, tam přenocovat, v neděli dopoledne se štěstím nakoupit potřebný materiál, zprovoznit kolo a odpoledne se vlakem navrátit zpět na místo, kde předešlý den putování vlastními silami opustil. Pak mohl pokračovat – s propastnou ztrátou celého jednoho dne.
Vojta de facto začal tento závod o 24 hodin za všemi námi ostatními. V situaci, kdy celé startovní pole hnalo vpřed, tak on seděl kdesi v protisměru závodu v Popradu na penzionu a koukal v televizi na MS v hokeji. Představte si tu absurditu situace. Další den se pak se ztrátou tak 300 a více kilometrů na soupeře vydal na obří stíhací jízdu. Jízdu, kterou zakončil jednu pozici přede mnou. Nebýt toho nešťastného startu, podle propočtů by byl v TOP 15.
Prosím čtenáře, aby všeho nechal a okamžitě se odebral v mysli vyjádřit upřímné uznání za tuto houževnatost, kterou Vojta ukázal. Já osobně bych nenasednul na vlak na Poprad, ale na Prahu...
A posledním mužem je Angličan Paddy Dune. Snad jeho citace a má osobní zkušenost níže vykreslí dostatečně to, proč bych na něj rád poukázal.
"Při sjezdu jsem usínal, ale na protějším vršku jsem cosi viděl... našel jsem vodu, studánku... když jsem ji potřeboval. A byl tam nádherný výhled. Bylo to takové, že... dokonce i v takové situaci můžete najít něco, kvůli čemu to celé děláte. Myslím, že je to jedna z nejlepších věcí. Je vám zima, jste opravdu unavení... ale podívejte na to okolo vás. To je neuvěřitelné. Nás všechny tvoří příroda, to je skutečně důležité, a něco na střední Evropě je... Já nemám na střední Evropu žádné rodinné vazby, ale to všechno, o čem jsem snil, když jsem byl kluk... nemám slov, jak je to nádherné, to je neuvěřitelné."
Paddy jel kratší trasu, 900 km, nedaleko před cílem jsem ho na spojnici tras předjížděl. On do kopce, který ani nebyl tak prudký, kolo tlačil vedle sebe. Měl toho evidentně dost. Byl ve svém závodě úplně poslední, zjevně už mu nezbývaly žádné síly. Podpořil jsem ho při těch pár sekundách minutí. Stroze v předklonu odpověděl. Věděl jsem, že by ho nenapadlo vzdát...
(...)
V zázemí závodu jsme parkovali vedle sebe. Před odjezdem jsme si rovnali věci do aut a povídali si. Paddy říkal, že měl v Anglii nabídku od kamaráda startovat kousek od bydliště na nějakém podobném závodě. Řekl mu, že už byl připravený jet několik dní "sem k nám".
Podali jsme si ruce, popřáli si štěstí a spokojeně unavený muž vyrazil na několikadenní cestu autem zpět domů.
Díky za tyto lidi.
A díky celé komunitě tohoto závodu. Ať už jde o závodníky, nebo o dobrovolníky v organizačních řadách. Letos jich bylo na čtyři desítky. To je o geniu loci akce všeříkající.
RTPL, na shledanou v sezóně 2027.