Nemocnej na profily

cca 10 min

Výškové profily mám hodně rád, je to koření silniční cyklistiky, vodítko k pochopení míry náročnosti tréninku či závodu. Mám obsedantní potřebu si je prohlížet a jízdu si vedením očí po jejich linii v hlavě představovat. Čím zubatější, tím "epičtější" (diagnóza: vrchař). Ze všech svých etapáků si je ručně vytvářím, abych měl patřičnou archivaci do tréninkového deníku. Opravdu nemám času na rozdávání, ale zkrátka to potřebuju (potřebuju!) mít. V tomto článku se pokusím představit onen proces po jednotlivých krocích, aby blogový čtenář – i budoucí divák dokumentu "Merci Le Tour" – věděl, jak grafika vzniká. Podstatou je vznik "obrázku", ale z něj ještě bonusem vytěžím i animaci do videosnímku. Předvedu.

Zakládám si na tom, že jde v konečném důsledku o mou ruční práci, nikoliv jen o bezemoční pixelový plivanec zařízení pracujícího s nulami a jedničkami.  

Základem jsou samozřejmě ta strohá data z chytrého cyklopočítače, která se mi s ukončením jízdy uloží do elektronického tréninkového deníku. Garmin má veškeré jízdní informace hezky zaznamenané, nedám na něj dopustit. Za hodně peněz nabízí vážně hodně muziky, velikánskou nůši dat. A takhle vypadá to pro nás nyní podstatné – vygenerovaný graf se závislostí nadmořské výšky na ujeté vzdálenosti.

Udělám si snímek obrazovky a podle potřeby si ho oříznu. Nyní ale přichází problém právě s výškou – každá etapa má v levém sloupci jiné hodnoty, to podle toho, jaké nejvyšší nadmořské výšky jsem daný den dosáhl (spodní osa s kilometry samozřejmě taky, ale to neřeším).

Ne, synchronizovat v originálních grafech z cyklopočítače všechny osy s nadmořskou výškou bohužel nejde... (má jediná výtka do Garminu)

Abych to vše sladil, tak nyní přichází prostor pro improvizaci. Je čas vzpomenout si na první pravidlo pro přežití ze zednického prostředí:

– To nevadí, že jseš blbej, hlavně si musíš umět poradit! –

Hlavně si musíš umět poradit.

Snímek obrazovky s grafem vložím do Excelu, a to podle pravidla, které si určím pro tenhle graf i pro všechny ostatní. Roztáhnu, respektive nastavím si ho na výšku tak, aby jeden excelovský dílek odpovídal 100 výškovým metrům.

Chápeme? Sledujme výše uvedené důkladně:

• 0 m n. m. leží na spodku pole 22,
• 1000 m n. m. leží na spodku pole 12,
• 2000 m m. m. odpovídá spodku pole 2.

Tedy vždy bude platit, že deset dílků bude odpovídat jednomu tisíci výškových metrů. Je to vopruz, ale je potřeba to sladit. Šířku nastavím tak, že začátek zelené čáry grafu dám do poloviny sloupce B a její konec do poloviny sloupce R. Na těch výkresech je šíře grafů zkrátka stejná, bez ohledu na kilometráže, a vyplní většinu stránky.

Pak následuje to, že si snímek obrazovky (přesně ten výše) oříznu. A udělám to tak, abych už zelenou čáru profilu měl přesně v té části plochy, kde ji pro tisk na papír chci mít. Abych se měl čeho chytat, tak horní strana všech ořezů kopíruje spodek té zelené lišty Excelu a pravá strana ořezu prochází písmenem T. Levá strana je jasná, ta je prostě vlevo a spodní je také jasná, ta vyjde sama, protože poměr stran při ořezávání mám zamknutý. Poměr je velmi prakticky 16:9 – jako je formát videoobrazu.

(Vzniká tak ořez s ořezem uvnitř, jestli se držíme.)

Ořez uložit. Konec složité části. Tisk.

Tak a teď už mě zajímá jenom a pouze moje profilová čára. Všechen ostatní šaluňk už končí, sbohem.

Vezmu lihovku a linii obtáhnu (list spodní). Papír přeložím čistým (list vrchní) a obyčejnou tužkou obtáhnu prosvítající černou. Hezky jako ve školce. 

Voilà!

Zbytek už je čistá kreativita – ale piplavá. Doplním si všechny potřebné věci, které ve výsledku chci mít. Geometrický řád logicky dodržuju u všech výkresů stejný.

Mou předlohou je samozřejmě grafika pořadatelů Tour de France, ale dělám to tak po svém, vlastním grafickým rukopisem. Informace jsou tam vlastně jen základní a divák je v několikasekundovém prostřihu ve filmu ani všechny nepřijme, ale je důležité, aby tam vypsané byly, aby ten prostřih měl nějakou štábní kulturu, důstojnost, charisma. Důležitý je ten dojem, který se udělá, aby divák vycítil, že tohle bylo těžké, tohle lehké, tohle dlouhé, tohle krátké, tohle takové, makové...

(Časově neomezený konzument statické verze v deníku už si nasaje vše.) 

Výsledek naskenuju do počítače. Povšimněte si, že jsem centropenem záměrně nezvýraznil profilovou linii, ale nechal ji nevýrazně jen obyčejnou tužkou...

...to je totiž připravená půda pro finální animaci do dokumentu. Sken si hodím do tabletu a centropen nafinguju o něco dražší tužkou...

Zapínám nahrávání dění na obrazovce a vyjíždím. 

Vzniká mně tak videosoubor s postupně přibývající tlustou linkou, která imituje můj pohyb v dané etapě. Záznam nahrávám do střihačského prostředí – videoprojektu v Premiéře – a podle potřeby si vystříhávám jednotlivé úseky a vkládám mezi záběry na časovou osu, když cítím potřebu diváka zorientovat, kde "zrovna jedu".

Je to srozumitelné?

Do filmu použiju 9 takovýchto obrázků s profilem etapy. Ostatní etapy mají zase třeba mapu (stejný princip tvorby), anebo nic, pač si zkrátka daný obsah nežádá, aby se tam grafika za každou cenu cpala...

Sakumprásk vyházejí na přípravu jednoho takového profilu nějaké dvě hodiny práce. Patřičná grafika se "v etapě" objeví vždy jen jednou, a sice na 15 sekund. Tak to dělá nějakých 18 hodin výstavby na 2 minuty a 15 sekund stopáže v praxi.

Teda dá to šílený práce, přitom taková blbost.