Mapa je základ

cca 10 min

Dovolte mi jedno krátké prohlášení:

Jmenuju se Michal Kramář, mám rád foto & video a jestli mně něco fakt otevírá kudlu v kapse, tak jsou to cestovatelské dokumenty bez znázorňování na mapě.

Tvůrce může mít sebelepší natočený materiál, střih, doprovodné slovo, cokoliv, ale když tomu chudákovi divákovi jasně neukáže, kde vlastně je to, o čem podává svoje postřehy, dělá z toho ne cestopis, ale vědomostní televizní soutěž.

Pro případ orientace v připravovaném dokumentu o cyklojízdě po Francii – Merci Le Tour – jsem od začátku jasně věděl, že chci rozhodně něco, co bude evidentně vedené, tvořené mou rukou. Bylo by tak jednoduché si kdovíkde na těch internetech pořídit nějakou grafiku, mapu Francie a do ní jen tak něco šmrncout dle potřeby, aby i ten Franta Lampa se zeměpisnými znalostmi typu "to je tam někde vlevo, ne?" pochopil, kde zrovna jsem. Ale protože dokument bude natolik osobní, zachycující toliko významnou událost jedince-člověka, "cizí věc" by mě tam rušila. V případě hudebního podkresu se tomu sice nevyhnu – to je bohužel příliš velké sousto –, ale když vím, že grafickou stránku věci svedu zpracovat po večerech pod lampičkou, nelze hledat důvody, proč to neudělat. Dokument bude mít podobu takové jakési deníkové zpovědi (to je vše, co říkám), a proto si myslím, že je úplně vhodné, aby i obrazové podklady měly právě deníkovou příchuť. Krom toho, že chci, aby diváka při odchodu ze sálu bolely nohy, tak chci, aby jeho oči viděly to, co uvidí, když do mého deníku reálně nahlédnou.

Odnesl to v bolestech jeden zeměpisný atlas, ze kterého jsem si vystříhal šablony. Ta nejdůležitější je samozřejmě Francie. Nezapomněl jsem na proděravění a proznačkování všech startovních a cílových měst. To je vážně lepší než dost náhodné tečkování podle odhadu od pohledu...

Krok druhý: barevná výplň. Napadla mě z nějakého důvodu třeba žlutá.

Pak to chtělo nějak vytvořit pohoří. Přiznám se, že mi to nedošlo úplně hned, ale přece mě to trklo. Kromě bodů namísto měst se přece dá vystřihnout i větší kus papíru. A tak jsem po chvíli přesně věděl, jak přesně vzít další dvě pastelky a přesně vykreslit větší nadmořské výšky. Pyreneje, Centrální masiv, Alpy, Jura, Vogézy. 

Myslím, že divák by se neurazil, ani kdyby to na prostřihy zůstalo takto a vypadalo to, jako by Francie byla jedinou zemí někde v časoprostoru. Účel by to jistě plnilo, ale – mám přeci atlas a v něm mnoho dalších zemí. Nás konkrétně zajímají ty sousední, co budou "v záběru".

Jo, je to lepší.

Ještě lehce modrá do vody a neutrální šeď na zbytek. Toto už by jako podklad pro další animační proces, který už budu vytvářet pomocí chytré tužky na skenu v tabletu, stačilo. Nicméně zdálo se mi lepší udělat ještě jednu věc. Obyčejnou tužkou jsem naznačil oficiální trasu Tour de France 2020, kterou závodníci absolvovali. Na to už jsem žádnou vyfikundaci neměl, to byl prostě pečlivě vedený odhad. Bohatě stačí, není to zápis černých skříněk spadlého letadla. Hlavní jsou ty polohy měst. Stejně tak jsem obyčku použil právě i na názvy startovních a cílových míst. Divák tak má na podkladu pěkně představenou závodní trasu.

Ona ta oficiální trasa byla v některých místech trochu jiná než ta, kterou jsem projížděl já. To bylo způsobeno hlavně různými dojezdy na vlak a jinými přejezdy mezi etapami, takže divák tyhle drobné rozdíly při tabletovém kreslení a psaní sytou černou bude moct sledovat. Čili základová šedivá – závod, přes ni postupně povede černá – můj příběh. A takhle nějak by to pak na plátně v nějakém momentu na konci zpovědi mohlo vypadati.

Možná přímo tak, možná ještě trochu jinak. Výhoda technologií 21. století je ta, že si jde vážně se vším hrát, dokud si to tvůrce nedovede ku své spokojenosti. Musím říct, že se mi tahle kombinace ruční tvorby a práce s tabletem zamlouvá.

Tak se pak přijďte podívat na výsledek.