Ani ten bod, hoši, volé...
cca 5 min
Linhartice 3:2 Janov
29. 5. 2016
Před pár dny jsem docela náhodou přepnul na pořad s názvem "Nejnebezpečnější letiště světa". Rychle jsem si na žebříček těch nej vzpomněl hned při rozcvičce před posledním utkáním na tom v Linharticích. I vzhledem k výsledku bych tamní plochu zařadil na jednu z prvních příček. Hřiště velké, že by se na něm ofsajdy daly mávat i na šířku, a zároveň zvláštní kombinace složitých přírodních podmínek toho dne – nepříjemné vedro a zároveň i nevyzpytatelný vítr.
Tentokrát nás ve 23. kole tížil svazek omluvenek, který by vyvedl z míry i zvyklé trenéry hokejového nároďáku před světovými šampionáty z posledních let. Svou šanci nakonec dostal třeba veterán Jirka Peřina, kterému na poslední chvíli v dílně zazvonil mobil, a šel tak v podstatě z modráků do dresu. Chyběl i trenér Honza Benko, takže nejvyšší řídící autoritou se stal vedoucí mužstva Pája Záleský.
Zápas to byl sice těžký, ale rozhodně zvládnutelný. Když jsme, zejména v prvním poločase, dali míč na zem a zapojili chytrost, soupeře jsme přehrávali. A to i přesto, že jsme docela brzy – prohrávali. Svižná akce po naší levé straně a následný se štěstím zakončený centr znamenaly otevření skóre – 1:0.
Nikdo už se asi přesně nedozví, jaké pikle během mače vlastně kul hlavní rozhodčí, ale některé z nás to rozohňovalo měrou velikou. Nedokázali jsme držet nervy na uzdě, což nás odvádělo od herní koncepce, kterou jsme si předsevzali. Jako první si o praní dresů za žlutou kartu – obdrženou jinak než za faul – řekl Jirásek František, protože hlavního arbitra poslal tam, kam... by doma po zápase asi i chtěl, ale v dané situaci na hřišti to znamenalo největší možnou urážku na cti a výraz hlubokého opovržení. Když pak Fanda v druhém poločase uviděl i druhou žlutou za skluz, poslal nás do deseti a dresy si stvrdil...
To už jsme po rychlé linhartické akci s kořeny v autovém vhazování – ano, zase z autu – prohrávali 2:0 a dělba bodů se zdála býti jasná. Tři pro místní, žádný pro nás. Tím víc, když pak Ondrovi Beránkovi skončila za zády jedna buchta z přímého kopu, a my se dokonce ocitli na pomezí obyčejné prohry a debaklu. Abych byl v zápise fér, tak se sluší dodat, že tuhle slabší chvilku Ondra vykompenzoval alespoň dvěma jinými chytnutými loženkami domácích útočníků.
Ani za daného stavu věcí jsme se ale morálně nepoložili a chuti dát taky gól jsme se nevzdali. Vždyť nám zbývalo ještě nějakých patnáct dvacet minut hry a ve sportu se můžou stát všelijaké obraty. V poli jsme tedy sice byli o jednoho muže chudší, nicméně částečně zdramatizovat závěr zápasu jsme přeci jen dokázali. Po dvou faulech ve vápně jsme zahrávali dvě penalty a obě jsme proměnili. Nejprve se zodpovědnosti ujal Pavel Pirkl a na konečných 3:2 korigoval Patrik Bureš.
Mrzet nás musí některé velké neproměněné šance, které nás stály alespoň ten jeden venkovní bod. Na druhou stranu – sice jsme bez bodu, zato však máme kolena tam, kde mají být, což po jednom nešťastném vyběhnutí nemohl říct linhartický brankář. Fuj, ani to nebudu dále rozepisovat... To byla ze všech událostí, které se vešly do vymezených devadesáti minut, ta ze všech nejdramatičtější.
Příští víkend nás čeká poslední zápas na Jožinem opečovávaném trávníku v této sezóně, takže musíme zabojovat, ať se s domácím jarem rozloučíme úspěchem. Vyzveme Jaroměřice, kterým bychom rádi oplatili podzimní porážku 2:0.