Jožin

03.10.2022

cca 10 min


Letos v červnu se rozhodla odejít do okresní až krajské fotbalové penze obranná opora našeho Sokolu Janov – Petr Johan. Víceméně stabilní člen základní sestavy posledních 15 let, současně správce našeho hřiště i trenér mládeže. Také muž, který neslyší na jméno Petr, protože pro všechny angažované janováky je to jen a pouze Jožin. Hráč zpravidla s číslem 5 na zádech, pes obranář – i když jím nebyl vždy. Pokud jsem se dopočítal dobře, v závěrečném, červnovém utkání mistrovské sezony nastoupil do svého 267. ostrého zápasu v barvách Janova. Po utkání, uprostřed oslav titulu v okresní soutěži, jsem si kmeta v klubovně posadil ke stolu a zapnul diktafon.


Tak pojďme na to. Rozhovor s osobností janovského fotbalu...

Tak já nejsem osobnost...

Necítíš se tak, jo? V kolika jsi přišel do Janova?

V jednatřiceti.

Ty jsi se přiženil, je to tak?

Nepřiženil, to jsem se ženil až o několik let dýl.

Ach tak. Zkrátka přistěhoval ses za ženou. Ale do jednatřiceti jsi už hrál pravidelně fotbal, nebyl jsi nováček, hrál jsi od žáčků?

Od nějakých osmi let v Dobříkově.

Jenom v Dobříkově?

Mno tak Dobříkov, za dorost v Zámrsku a pak ještě vlastně za chlapy v Jaroslavi a za Sruby. Jináč ale spíš v Dobříkově.

Za Janov jsi začal hrát kdy?

V roce 2007.

A co na to říkáš – na 276 zápasů? A to minimálně, bez započítání přáteláků.

Myslím si, že to není tak špatný, ne?

Kdybys to nevěděl, kolik bys odhadnul?

Já jsem říkal, když jsem to tak počítal, že k těm třem stům to tipuju. Protože v Dobříkově jich určitě 300 muselo být.

Tak dejme tomu, že za celou kariéru máš třeba 700 zápasů?

Mezi chlapama určitě.

To je celkem dobrý číslo.

To je dobrý.

Většinu kariéry jsi hrál na jakém postu?

Mno tak spíš záloha, bek... a pak za Honzy Benka tady i předstopera.

Co my jsme spolu hráli v týmu, tak já si tě pamatuju hlavně jako levýho beka...

Protože nebyl žádnej levák. Ale v Dobříkově jsem hrál spíš zálohu. Kraj.

O který pozici bys řekl, že ti nejvíc vyhovovala?

Ta v prostředku nebyla špatná, ale kraj je takovej lepší. Tam cítíš, že z kraje, z lajny na tebe nikdo nemůže. Střed jsem hrál v dorostu, předstopera. V chlapech pak jseš mladej, šup – na kraj. Jseš rychlej – obrana, záloha, do útoku. Pak se po x letech postavíš do prostředka a koukáš... Ale záleží, jak to vidí trenér.

Během kariéry sis dokázal představit, že zahraješ na jakémkoli postu?

I v bráně jsem byl v dorostu.

Jožine, já musím říct, upřímně, že jsem nikdy jindy nehrál s tak dobrým hlavičkářem, jako jsi ty. Bral jsi to jako svou výhodu? Snažil ses hrát ten fotbal komplexně, nebo ses zaměřoval hlavně na ty hlavičkový souboje?

Na ty hlavičky spíš až tady v Janově. Třeba v Dobříkově jsem rozehrával rohy, tam jsme měli borce, kteří byli lepší hlavičkáři. Hráli jsme třeba se Třebovou v kraji poločas 3:0 a dokázal jsem pak nahrát třemi centry – a bylo to 3:3. Spíš jsem rozehrával. Ale tady v Janově už mě k tomu nepouštěli, takže jsem spíš chodil do hlaviček.

Kdyby sis měl vybrat nejhezčí zážitek ve svý fotbalový kariéře, co by to bylo?

Já nevim... (přemýšlí) Takhle – jsem spíš rád, že jsem mohl hrát do pětačtyřiceti let a že jsem neměl žádný zdravotní problémy. Že by mě limitovala nějaká operace...

Ty jsi měl vlastně pauzu, když jsi rekonstruoval barák, to jsi za dva roky odehrál 3 zápasy. To byla ve finále tvoje jediná pauza, jinak jsi nikdy dlouhodobě nestál.

Ne, jenom kvůli tomuhle, že prostě barák byl přednější. A pak covid...

To je pravda! To jsi přišel třeba o 20 zápasů!

Protože se odehrál třeba jenom podzim. Pak to stopnul covid a bylo to.

Ty se hodně angažuješ u mládeže – tak jak to vidíš dál? Chceš dál trénovat děcka, nebo chceš skončit s fotbalem úplně?

Né. Teďka chodíme s Kájou Vopařilem, pomáhá mně. Do toho jsem spadnul tak jako nevinně, když mě do toho navedl Láďa Knap: "Hele, pojď, chodí sem pár dětí, potřebujem takový ty, co nemají ještě na starší žáky. Pojď sem!" Dneska jich je 16.

(Do rozhovoru vstupuje Vojta Heger: "Já nevim, proč tady děláš takový divadlo, když stejně příští rok ti to nedá, budou tě doma svrbět nohy... na tu B. třídu bys měl... a stejně, tě budou svrbět nohy a pak – no tak si zase přijdu, kluci, tak mě ukončíte příště...")

Ale ty děti tě baví, není to jen něco, co na tebe zbylo...

(Do rozhovoru vstupuje Vojta Heger: "Můžu ti něco říct? Jak ses hecnul druhej poločas v Pomezí, můžeš mně to vysvětlit? Tys hrál, že já jsem tě nikdy neviděl hrát tak dobře. Prohráli jsme, ale ty, kamaráde, já jsem tě nikdy neviděl tak hrát jako druhej poločas finálovýho zápasu poháru! Tak mně to vysvětli!)

...S těma dětma je to, jak to říká Maxa. Není to tak, že by mě to nějak extra naplňovalo, ale chci, aby se tady něco dělo. Protože sehnat trenéra... S těma dětma taky – začali jsme s Pájou Záleským přípravku, teď jsou tady žáci... Prostě aby tady něco bylo, nějaký děcka. Když chtěj chodit, tak je k dětem těžký sehnat trenéry...

(Do rozhovoru vstupuje Ondra Tměj: "Děláš rozhovor?")

Jak vidíš budoucnost mládežnickýho fotbalu v příštích letech tady v Janově?

Zájem je velikej. Bylo 16 dětí a teď se hlásí další, minimálně čtyři, pět malých dětí, který by chtěly chodit na fotbal. Ale blbý je někoho k tomu sehnat, v jednom, ve dvou to nejde. Dvacet dětí nejde ve dvou ukočírovat. Ale nikomu se moc nechce, protože to není jako s chlapama. U dětí musíš přijet a zaujmout je!

Celej život jsi hrál fotbal. Teď, když ho hrát nebudeš, tak ti to otevře nový možnosti. Jaký máš koníčky? Jezdíš na motorce...

Motorka, jízda na kole. Ale fotbal taky – když bude čas, tak se přijít podívat, jít si kopnout. Můžu jít na lavičku, když by bylo potřeba...

(Do rozhovoru vstupuje Ondra Tměj: "Na venkovní zápasy jezdím vozem, tak stačí říct a můžeme jet spolu.")

...Teď to bylo zavazující, že jsem musel na každej zápas. Teď, když pojedu, tak řeknu: "Pojedu, ale třeba jen na druhej poločas." Že jakoby nemusím.

Rozumím. Bylo to z tohohle pohledu někdy omezující, že "musíš" na fotbal?

Ne, já jsem se vždycky těšil. Čím jsi starší, tím víc vidíš ten věk, jak se přibližuje konec...

Musím říct, že před těmi třemi, čtyřmi lety, jak jsi rekonstruoval, tak jsem si myslel, že už se nevrátíš. Už jsi měl po čtyřicítce. Ale ty ses vrátil a ještě jsi další sezóny plnohodnotně odehrál. Co tě motivovalo? Měl jsi pocit, že na to pořád máš, nebo tým tě chtěl?

Mě to bavilo! Mě to baví i teď, ale už mě bolí celý tělo a nejde to. Po zápase pak tři dny nemůžu chodit. I dneska ráno před zápasem. Hraješ neděle-středa-sobota a bolí tě celej člověk a říkáš si: "Stojí ti to za to, blbečku? Honit nějaký dvaadvacetiletý kluky..."

Ale v tom Pomezí. Je ti pětačtyřicet, a i když se prohrává, já vidím, že ty dostaneš balon na nohu a jseš si jistej. Objektivně na to pořád máš. Není to něco, co tě žere? Že třeba víš, že bys na to kvalitou měl, ale to tělo...

Vadí mně, když vidím, že ti mladí, když je zimní příprava a začneme běhat – na padesáti metrech jsou fuč! To jsme dělali i my, když jsme byli mladí, těm starejm. Ale ti nebyli tak staří. Protože v pětačtyřiceti, co si pamatuju, tak nikdo nehrál. Vlastně ve třiatřiceti už ti chlapi byli staří.

Pan Sejkora hrál a sbíral červený karty až do pětačtyřiceti...

Ale to si nepamatuju, toho já jsem tady nazažil...

Dostával ses už do situací, kdy kvůli tobě padnul gól – že jsi nestíhal?

To nevím, možný to je, to musí vědět trenér. Když tam člověk dostane balón na lajnu a ten kluk udělá frnk a odcentruje, tak fyzicky není šance ho doběhnout... dvacetiletýho kluka v pětačtyřiceti. Ale zase se umíš postavit do cesty, udělat něco jinýho, ukopnout mu balón..,

Děláš správce našeho fotbalovýho areálu. Jak dlouho už?

Zhruba co tady hraju, tak těch 15 let.

Máš v plánu to dělat i dál?

Tak zatím jo! Dokud budu na obci, tak jo. Když mě nikdo nevyštípe a neřekne "děláš to na hovno". Baví mě to. Líbí se mi, když ten trávník vypadá pěkně. Mohl bych to jen posekat a nestarat se o to. Když jsem tady začal hrát, tak to hřiště bylo hrozný.

Jo, to si pamatuju tehdy z žáčků, když jsem byl malinkej, tehdy jsme před zápasy s Pájou Záleským zašlapávali krtiny...

Bylo to řiďounký, nikdo to nezasel, nikdo to nepostříkal proti plevelu. Sehnal jsem velikej postřikovač, takže tady vlastně neroste samá pampeliška, jitrocel – je to tráva. Blbý je, že je pod tím škvára, je tam jen trochu hlíny.

Když pořádně zaprší, tak se to celý nadzvedne. Je to snad každej rok – je to problém?

Loni to bylo šestkrát!

Co se ti pak honí hlavou? Já myslím, že to hřiště tak dostane strašnou ránu...

Je to blbý, ale co mám dělat? Prostě se to odtrhne od tý škváry, těch deset centimetrů se zvedne, plave to, je to koberec takovej, pak to klesne...

Trochu ti to komplikuje péči o hřiště...

Určitě. Zase to má ale výhodu, že tam nejsou tolik krtci. Když se tohle udělá, tak krtek zmizí.

Opouštíš Sokol Janov jako aktivní hráč, závěrem máš možnost dát vzkaz janovskému fotbalu. Chtěl bys dát klukům poselství do příští sezóny?

Aby je to bavilo, aby se na to nevysrali. I když se nebude dařit. Mě to bavilo, i když se nedařilo. Člověk se snažil strhnout tým. Dobrý, nadáš komukoliv, prostě "pojď!", strhnout to, aby se vyhrálo. Snažit se o to, aby je to bavilo, aby chtěli zabrat. Já nebyl ten, co by rád prohrával, nejsem technik, ale spíš takovej buldok...

Poslední otázka – kdy předpokládáš, že tě začnou svrbět nohy?

Já na tréninky asi budu chodit, na fotbálek. Jak jsem říkal, i na zápas na patnáct, dvacet minut.

Díky za rozhovor a za tvůj otisk do TJ Sokolu Janov.


Petr Johan za TJ Sokol Janov, odehraná utkání:               

2006/2007 – 8 utkání

2007/2008 – 20 utkání

2008/2009 – 14 utkání

2009/2010 – 26 utkání

2010/2011 – 25 utkání

2011/2012 – 22 utkání

2012/2013 – 24 utkání

2013/2014 – 24 utkání

2014/2015 – 25 utkání

2015/2016 – 26 utkání

2016/2017 – 13 utkání

2017/2018 – 1 utkání

2018/2019 – 2 utkání

2019/2020 – 13 utkání

2020/2021 – 13 utkání

2021/2022 – 20 utkání 

Celkem zasáhnul do 276 soutěžních zápasů. Děkujeme.