Erich Maria Remarque - Nebe nezná vyvolených (1961)

Klenot německé literatury Erich Maria Remarque (1898 - 1970) napsal nejeden silný (obsahem) román týkající se válečného či meziválečného období. Mým asi nejoblíbenějším je právě toto dílo z kraje šedesátých let, které se sice netýká bojů světových sil, ale je neméně působivé.

Když čtu Remarqua, mám pocit, že jsem se vrátil v čase do 20. století, jsem s jeho postavami přímo v knize a s odstupem, tak abych je nerušil, jen mlčky přihlížím tomu, co se mezi nimi odehrává.   

Životní linky dvou osob vymykajících se ze škatulky běžného občana se vcelku náhle spojují v jedno intenzivní soužití, které jim osud nachystal. On, Clerfayt, muž středního věku, automobilový závodník s plynem života na podlaze, ona, Lillian, stísněná mladá žena ze sanatoria, která neví, co život je. Dospívající část života strávila nejdřív ve válce a teď zase odříznuta ode všeho za sněhovými bariérami hor, kde má prostředí ozdravovny léčit její vážný stav. 

Setkání těch dvou je spouštěčem všech více či méně srdceryvných událostí, jež se mají v blízké budoucnosti odehrát. Lillian už má dost toho všeho, co se s ní děje. Proč by měla jen dál přežívat v jakési jistotě pod dohledem druhých? ptá se sama sebe. Raději volí možnost nejistoty mimo sanatorium, ale ve dnech žitých naplno, jak se sluší a patří, aby ze světa stihla něco poznat. Ke zvýšenému riziku smrti, které se k životu v civilizaci váže, se otáčí zády. Kdyby dál zůstala, snad by to bylo stejné jako smrt. Nasedá na Clerfaytovo místo spolujezdce a dává sbohem.

Dvojice se tak trochu toulá časoprostorem, Cleyrfayt závodí a Lillian je uhranuta svobodou, kterou jí únik z těžkého sanatorijního stereotypu nabízí. Neřeší ty z jejího pohledu zvláštní problémy zdravých lidí, nad kterými kroutí hlavou. Proč by si proboha nemohla pořídit ty nejlepší šaty, aby byla konečně šťastná? Zažít ten pocit, který tam nahoře nemohla. Nebo závod z Brescie do Brescie, jehož se Clerfayt účastní a kde piloti riskují havárii, je pro ni úplně absurdní. Proč se někdo tak žene a neváží si daru zdraví, aby se co nejdřív vrátil tam, odkud vyrazil? Z Brescie do Brescie! Nemocný se na svět dívá poněkud jinou optikou, hodnota peněz nebo společenského postavení je téma nepodstatné, větší strach než prázdná kapsa představuje chrlení krve, které... může přijít kdykoliv.

Oba zjišťují, že je to táhne k sobě. Tuhle chůzi po tenkém ledě musejí prožívat ruku v ruce, protože k sobě navázali až příliš blízký vztah. Clerfaytovi se Lillian dostává pod kůži, nemá na výběr. Nabízí se úvaha, kdo riskuje víc, protože stárnoucí závodník si snad nikdy neuvědomil, že sám dává v sázku stejně jako ona, ne-li víc. Jak tohle náhlé vzplanutí může skončit? 

Remarque je skutečný mistr v existenciálních tématech. Otázky přátelství, lásky, naděje, víry, smutku, strachu i bolesti čtenáři předkládá tak věrohodně, až mu z toho může bušit srdce nebo běhat mráz po zádech. A to se týká nejen tohoto titulu, který je bohatou studnicí životních mouder. Toto knihu vřele doporučuji si jen nepůjčovat, ale rovnou koupit jako vlastní, číst s obyčejnou tužkou v ruce a podtrhávat. Při čtení často nenalistujete příliš stran, než narazíte na nějakou další hlubokou myšlenku, kterou vám autor ústy hlavních hrdinů sděluje. Myslí to s námi dobře, člověk by neměl plýtvat svým časem. Ten důvod je úplně prostý - nebe nezná vyvolených.